V úterý dne 14. dubna proběhl v aule Zatlanky již VI. ročník Studentského projektového fóra Zatlanka 2015. Přehlídky středoškolských prací a projektů se letos zúčastnilo devět gymnázií, včetně zástupců z Tábora a Ostravy.
V nesoutěžním setkání ocenila porota dva přírodovědné projekty studentů Gymnázia Jana Nerudy a práci studentky z Táborského soukromého gymnázia, která byla věnována příběhu jejího otce v památném roce 1968.
Podle mého názoru je pro studenty důležité nejen tvořit vlastní projekty, ale umět je i prezentovat. Jak podstatné je vlastní práci tzv. prodat, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži. Jmenuji se Kateřina Bělohlavová a jsem studentkou septimy Táborského soukromého gymnázia. Dne 14. dubna jsem se zúčastnila Studentského projektového fóra, které pořádalo pražské gymnázium Na Zatlance.
A jak vlastně takové fórum vypadá? Jedná se prakticky o prezentační den, kam byli pozváni vybraní studenti se svými vlastními projekty. Jejich úkolem je právě svojí práci představit publikum a porotě. Každý student má na vlastní řeč limit 15 minut, během nichž musí sdělit obsah, záměr, cíle, očekávání a závěry svého projektu. Dalších 15 minut je vyhrazeno pro otázky odborné poroty. Hostem tohoto ročníku byl PhDr. Ivan Rynda z Fakulty humanitních studií univerzity Karlovy Praha, zástupcem z organizace EDUin se stal Tomáš Feřtek, Mgr. Pavel Ryjáček představoval Ústav pro studium totalitních režimů, Mgr. Jan Hron zastupoval Knihovnu Václava Havla a za Gymnázium Na Zatlance Praha vystupovala paní ředitelka Mgr. Jitka Kmentová. Hlavní myšlenkou celého fóra bylo podat studentům nezaujatou zpětnou vazbu z odborného pohledu. Každý účastník se tak mohl dozvědět, co je jeho silnou stránkou a naopak, co by měl ještě na svém projevu vylepšit.
Já jsem představovala svůj příspěvek ze soutěže Příběhy 20. století, který se jmenuje Svoboda spočívá v odvaze!, a se kterým jsem se v této celostátní soutěži umístila na 2. místě. Zkušenost, prezentovat svou vlastní práci před odbornou porotou považuji za velmi přínosnou. Uslyšela jsem objektivní kritiku, zjistila jsem, v čem můj projev vynikal a co bych mohla v budoucnu zlepšit. Nakonec jsem byla oceněna mezi 3 studenty, kteří měli nejlepší prezentaci a byli pochváleni i za své dovednosti v oblasti rétoriky. Jsem ráda, že jsem měla příležitost se akce zúčastnit, jelikož si myslím, že projekty podobného typu mají neodmyslitelné místo ve vzdělání a rozvoji studenta.