V pátek 10. 2. se žáci z prvých až třetích ročníků gymnazia setkali s “živou” historií.
Na pozvání k nám zavítala paní Ernestína Švorcová, aby nám přiblížila dobu svého dětství a mládí, tedy dobu druhé světové války, kterou trávila v slovenskomaďarském pohraničí. Hlavně nám vyprávěla o svém otci, který po vypuknutí války nezištně a obětavě pomáhal židovským obyvatelům, kteří se snažili utéci ze Slovenska před Němci a deportací do koncentračních táborů. S vypuknutím Slovenského národního povstání podporoval svou činností i penězi partyzány, pro které dokonce vybudoval s vlastní rodinou tajný bunkr na zahradě, jež byla v bezprostřední blízkosti německého stanoviště s vysílačkou. Paní Švorcová nám jednotlivé historky nejprve vyprávěla z pohledu malého děvčete, které podstatu všech souvislostí pochopila až po válce, kdy se neúplná rodina shledala a vše si vyprávěla. Děti byly do odboje také zapojeny, ale pro bezpečnost jim nebyly vysvětlovány souvislosti. Hlavní hrdina celého vyprávění se bohužel dočkal koncem války zrady z vlastních řad, byl udán a odvlečen do Osvětimi, odkud se již nevrátil. Pár let po válce se do koncentračního tábora vypravila hledat stopy po svém tatínkovi paní Švorcová. V té době nebyly všechny stopy fašistického řádění ještě uklizeny, a tak hrůzy nelidského jednání viděla a od přeživších vězňů i slyšela.
V závěru působivé besedy nás paní Švorcová vyzvala, abychom nedopustili další válku a další holocaust.